Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Emil.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16667, komentáře < 7 dní: 280, komentářů celkem: 430795, adminů: 60, uživatelů: 5254  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 122 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

ivanp
Willy
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
117078936
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Tři roviny hříchu.
Vloženo Pátek, 05. duben 2024 @ 08:50:18 CEST Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal oko

Hřích má ve svojí podstatě zabudovánu jakousi vzdálenou karikaturou trojjediného Boha.

Podstatou úplně prvního hříchu lidí přece bylo: "Budete jako Bůh!" (Gn 3,5). A toto se táhne celými lidskými dějinami.

Hřích má tedy na člověka hned trojí rozličné působení ...





(Ef 5,8)
Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla

Máme - li žít ve světle, je život každého člověka cosi jako pohár křišťálově čisté vody. Kvalita života člověka je tedy přímo úměrná čistotě jeho "poháru".
Každý hřích si pak lze představit jako kapku jedovatého inkoustu, který tuto vodu znečišťuje, kazí. Kapku různě velkou - podle závažnosti způsobovaného zla.


Protože ale žádný člověk není ostrov, ale byli jsme stvořeni k životu v lidském společenství a jsme spolu provázáni osobními vztahy - hřích jednoho pak nedopadá jenom na onoho hříšníka, ale dopadá i na lidi, kteří mu stojí zpravidla nejblíže - na rodinu, přátele a pod.
Zlo hříchu dopadá také na lidi, kterým je hříchem ubližováno. Zlo se vždycky  "rozstříkne" kolem a znečistí vše, kam dopadne - jako ten inkoust.


Jak tedy ochránit kvalitu svého života - onu čistou vodu ve vlastní sklenici - od kapek "inkoustu" z cizích hříchů?



Existuje na to jedna jediná cesta, jeden jediný způsob.

Dá se vyjádřit pravidlem: "Odpustit a pustit"  - (pustit z hlavy, zapomenout).

V Písmu jsme k takovému životnímu postoji vybízeni opakovaně (Mk 11,25; Ef 4,32; Kol 3,13;). 
Také Pán Ježíš neopomněl tento základní postoj vzájemného odpuštění hříchů mezi lidmi zdůraznit v té jediné modlitbě, kterou od něho máme: "Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům ..."

Jsou extrémní případy zla (lidé byli např. nespravedlivě léta vězněni a týráni dozorci), které se těm postiženým cizím zlem odpouštějí jen velmi těžko. Ale odpustit křivdy je i tak nezbytné, jinak si ono zlo z cizího hříchu člověk vleče vlastním životem pořád dál  - ta jeho "sklenice" je v neodpuštění stále zakalena inkoustem z cizího hříchu a snižuje kvalitu prožívání života. Pročistit se může jen bezpodmínečným postojem odpuštění křivd a člověk se tímto odpuštěním zcela odpoutá od zla svých trýznitelů..

Jeho "sklenice" je pak znovu čistá, i když sklenice těch, kteří mu ublížili, zůstává třeba i nadále kalná.


"Neodpustím, dokud se mi neomluví, dokud on neučiní pokání ze svého hříchu" - tak toto je častý, ale naprosto chybný lidský postoj.
Odpustit křivdu je pro ukřivděného jistě snazší, když vidí, že ten, kdo mu ublížil, svého jednání lituje a kaje se. Ale životní nutností je odpustit i když se hříšník nekaje a nelituje! 
Jeho "sklenici" svým odpuštěním v takovém případě asi nevyčistíme, ale tu svoji životní "sklenici" zaručeně ano. A čistota v ní je podstatná pro kvalitu prožívání našeho vlastního života.



Druhý rozměr hříchu se dotýká vztahu každého hříšníka k Bohu
Lehké hříchy tento vztah narušují, těžký hřích pak tento vztah zpřetrhává zcela. Taková "sklenice" je pak docela tmavá, světlo jí nepronikne.
Pro křesťana je takový stav tragédií. 
Lze ho však pořád ještě napravit skrze službu církve, kterou Kristus předáním moci Ducha svatého svým vybraným apoštolům pro církev ustanovil (J 20,21-23)
Vyžaduje to však už nezbytně vlastní pokání hříšníka a jeho obrácení - s lítostí odvrácení se od dřívějšího špatného chování.

V takovém případě Bůh skrze službu církve hříšníkovi odpouští - a to dokonale, jako by se hřích nikdy nestal - a dříve temná "sklenice"  je znovu křišťálově čistá. 
Toto odpuštění hříchů Bohem plyne ze zásluh Kristovy oběti na kříži a je službou církve od lidí k tomu v církvi ustanovených mocí Ducha svatého (skrze kontinuální vkládání rukou ke službě od dob apoštolů).
V tomto případě se jedná nikoli už od vyčištění sklenice od jedu cizího hříchu, ale o vyčištění sklenice od jedu hříchů vlastních.



Třetí rozměr působení hříchu v životě člověka se týká následků hříchů.
Každý hřích sebou nese svoje neblahé následky - i když je odpuštěn Bohem i lidmi, následky mohou někdy přetrvávat.
(Třeba ve hříšném lpění na věcech tohoto světa, na nezdravé "tělesnosti", v různých druzích závislostí ...).

Když si někdo třeba vlastní vinou vyrazí oko, žádné pokání mu ho už nevrátí. (Může mu ale pomoci naučit se žít alespoň s okem jediným...).
Když si někdo např. promiskuitním způsobem života přivodí HIV infekci, žádné pozdější pokání ho onoho retroviru nezbaví. I když mu byly hříchy odpuštěny, následky některých hříchů mohou i tak přetrvávat a mít někdy vliv nejen na kvalitu, ale i  na délku pozemského života.

Život křesťana by tedy měl v sobě vždycky mít i tento rozměr likvidace následků vlastních hříchů, uzdravení ze závislostí, ze kterých se lze člověku správným způsobem života s Bohem uzdravit.





"Tři roviny hříchu." | Přihlásit/Vytvořit účet | 18 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Tři roviny hříchu. (Skóre: 1)
Vložil: Magdalena07 v Sobota, 06. duben 2024 @ 15:31:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
" Budete jako Bůh" Gn 3,5

Ale  David říká: "Žalm 82:6
Ano, řekl jsem: Vy jste bohové, všichni jste Nejvyššího synové.
a Petr v 1.Petr.2. 9-10 říká:
"Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ani nebyli lidem, ale teď jste lid Boží; nedocházeli jste milosrdenství, ale teď jste milosrdenství došli."

Boží lid je ten svatý národ, který si Bůh vybral už před založením světa. Ne my Jeho, ale On si vybral nás jako svůj lid

Odpouštět hříchy jako On odpustil nám...
každému, kdo prosí za odpuštění máme odpustit až 77 x i více¨¨
"Tu přistoupil Petr k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmdesátsedmkrát.“ (Mt 18, 21-22)

Jestliže někomu odpustíme, ale tomu to je jedno, neomluví se , ale naopak  znovu a znovu bez omluv  útočí a pomlouvá... pak naše odpouštění je zbytečné a máme se držet dál od takových lidí
  Když my prosíme Boha za odpuštění, tak je nám odpuštěno, ale když hřích nám dělá potěšení... tak Bůh nám neodpouští , ale trestá



Re: Tři roviny hříchu. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 06. duben 2024 @ 17:24:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/


  Už jsem se lekl, Stando, že jsi zapoměl na ty tvoje hříchy a hřešení! Dlouho to tu nebylo ;-)
  


  K tomu zaj9mavému a důležitému, co píšeš v článku:  

"Neodpustím, dokud se mi neomluví, dokud on neučiní pokání ze svého hříchu" - tak toto je častý, ale naprosto chybný lidský postoj.


  To jsi psal ty, Stando, za sebe, nebo jsi od někoho opsal jako co by se mělo?

  Jestli jsi to psal ty, tak po letech další dobrá sebereflexe. Tohle jsme ti psali dlouho o odpuštění - že odpuštění není závislé na pokání. Odpustit může kdokoliv, ať už hříšník činí pokání, nebo ne, ať už lituje nebo ne. A psali jsme ti, že nás k odpuštění Bůh jasně vedl, a to i v případech, kdy hřešící strana nejevila žádné známky lítosti, natožpak pokání.

  Ty jsi tedhy prokřikoval tučně a podtrženě a s vykřičníky nápady ve stylu:

  "Není odpuštění bez pokání".

  Už bys tedy rozuměl, že je odpuštění bez pokání? 

  Že lze odpustit bez pokání?

  A že je to tak normální, odpustit, ať už hřešící číní pokání, nebo ne?



Odpustit křivdu je pro ukřivděného jistě snazší, když vidí, že ten, kdo mu ublížil, svého jednání lituje a kaje se.

  Tohle je podobné. Když jsi tehdy otočil a psal jsi, že "lítost je nepotřebná, nadbytečná."  tak jsem ti vysvětloval, že [granosalis.cz]:
¨
  Lítost nad hříchy může hodně pomoci při odpuštění, což je mnohem užitečnější - pokud nějaký člověk hřeší proti druhému člověku, ale pak lituje těch hříchů a poprosí o odpuštění, je pro toho druhého člověka většinou mnohem snazší odpustit. 
  
  Tomu bys už tedy dnes rozuměl, k čemu může být lítost užitečná? Shodli bychom se po letech na tom?

  Toník



Stránka vygenerována za: 0.35 sekundy